731 167 551
info@uchasnika.cz

Přeštické černostrakaté prase

Přeštické černostrakaté praseNejtypičtějším znakem tohoto českého národního plemene je jednoznačně černostrakaté sedlové zbarvení, dále klopené uši a krátká, široká hlava. Dospělý kanec váží až 280 kg, výška v kohoutku je až 90 cm a délka těla se pohybuje v rozmezí 160-170 cm. Prasnice váží okolo 230 kg a je přiměřeně menší.

Chovy prasat se v dnešní době specializují na výrazně masné typy, které jsou křížencem několika plemen. Přeštické prase se řadí mezi tzv. masosádelný typ, který je typický vyšší vrstvou hřbetního tuku. Jeho předností je zejména výborná plodnost a mléčnost prasnic, nenáročnost a vysoká odolnost vůči podmínkám prostředí, stresu a infekcím. Pokud má možnost pobytu venku, uplatní se dobře i jeho chodivost a schopnost využít pastvy. Samozřejmě má i nevýhody - roste pomaleji, takže na stejné množství „vyrobeného“ masa spotřebuje víc krmiva než masné typy, a dříve tuční. Tato skutečnost ale přináší dokonalou křehkost a vůni masa. Vynikající kvalita masa přeštického plemene se nedá vůbec srovnat s většinou jiných masných typů prasat.

Před 40ti lety byl v areálu bývalého zemědělského družstva vztyčen kameninový pomník, věnovaný nejen památce tohoto plemene, ale především jako projev úcty ke znamenitě odvedené práci přeštických plemenářů a chovatelů. Sousoší přeštického prasete z dílny Jaroslava Podmola stojí poblíž hlavní silnice vedoucí z Přeštic do Klatov.

Krátce z historie plemene

Přeštické prase, které jeho příznivci a tradiční chovatelé nazývají „přeštíkem“, je původním českým plemenem. Je úspěchem českých chovatelů, kteří v polovině 19. století začali zušlechťovat místní prase křížením se starými anglickými a německými plemeny, dováženými po roce 1850 na Přešticko, Klatovsko a Domažlicko. Většina těchto plemen byla černých nebo černostrakatých a s klopeným uchem. Výsledkem jejich úsilí bylo prase ideálně vyhovující tehdejším potřebám: rané, plodné a odolné. Navíc bylo schopné brzy ve vývoji nasazovat sádlo, které bylo až do počátku 20. století hlavním tukem používaným v české kuchyni.

Brzy po vzniku samostatné Československé republiky se ukázala nutnost modernizovat nejen průmysl, ale i pěstitelství a chovatelství. Moderní postupy šlechtění byly dány novými zákony a nařízeními (1924 – 1928). Bez ohledu na výkonné krajové rázy byla u skotu, prasat i drůbeže upřednostňována zahraniční plemena. Chov přeštických prasat byl potlačován, přes usilovnou snahu chovatelů nebyla prováděna ani kontrola užitkovosti. Během 2. světové války plemeno dále trpělo. Přes zákaz plemenitby černostrakatých prasat byl jejich chov tajně udržován za pomoci neprověřených kanců, často v nahodilé příbuzenské plemenitbě.

V roce 1952 byla zahájena regenerace přeštického prasete pod vedením Výzkumného ústavu chovu prasat v Kostelci nad Orlicí. Kromě zbylých asi 250 prasnic a 7 kanců byla využita zahraniční plemena: mirgorodské, livenské, německé sedlové, cornwall, berkshire, wessex saddleback a essex. Po dvanácti letech byla v roce 1964 regenerovaná populace přeštického prasete uznána za samostatné plemeno. K jeho zušlechťování pro zlepšení masné užitkovosti se následně využívala i další plemena: německé a anglické sedlovité prase, belgický pietrain, landrase a hampshire. Tyto postupy ovšem zdaleka nepřinášely očekávané výsledky. V roce 1992 bylo přeštické černostrakaté plemeno prasat zařazeno mezi národní genové zdroje. Tím bylo rozhodnuto o jeho chovu v uzavřené populaci, to znamená bez dalšího křížení s jinými plemeny.

Prasata jsou využívána k moderním experimentům ve zdravotnictví. Jejich cílem je ověřit možnosti využití tkání v medicíně, například pro náhrady orgánů. Ze selat přeštického prasete jsou srdeční chlopně pokusně implantovány na pražské a plzeňské kardiologické klinice.

Řeznický cech na Přešticku - "Svorni a silni"

Řeznický cech na Přešticku určitě existoval již ve 14. století, ovšem podle některých pramenů byl založen ještě dříve. Práva cechu, dosud nikdy nezměněná, pocházejí z roku 1530, kdy byl českým králem Ferdinand I. Habsburský. Císařské úřady povolily cechu používat vlastní znak - lva na bílém podkladu. Historie cechu také odhaluje, že jeho práva uznala hraběnka Marie Alžběta, které v té době město patřilo. Učinila tak 28. 9. 1600 svým podpisem a pečetí. Po zrušení cechů v roce 1867 se zformoval spolek vzájemně se podporujících řezníků, kteří používali slogan Svorni a silni.

Historie nám dokládá, že v roce 1864 se na trhu prodalo více než 1000 vepřů. V tu dobu bývalo ve městě opravdu velice rušno a obchodníci se houfně sjížděli z blízka i z daleka. Především však z Bavorska, Saska, Polska, Rakouska, ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.

V roce 1900 už se prodávala hlavně černostrakatá prasata a Přeštice se staly důležitým obchodním uzlem. Vedle řezníků ve městě byli i handlíři, kteří obchodovali s živým dobytkem. V kraji byli známí jako tzv. „hačáci“, jelikož při nahánění volali hač hač. Kvalitní maso přeštíků se používalo zejména na výrobu vyhlášené pochoutky - Pražské šunky. Maso z výseku se prodávalo v Plzni, v Praze a na Chebsku, naopak selata určená na výkrm byla žádaná v jižních a severozápadních Čechách. V Přešticích dodnes najdete bývalé skalní řezníky, kteří pečlivě střeží unikátní předměty spolku řezníků.

České národní plemeno je v ohrožení

Posedlost zdravou výživou po roce 1989 a dostupnost jiných druhů potravin, to všechno mělo za následek, že tradiční chov prasat u nás neustále snižoval svojí produkci. Situace se ještě zhoršila se vstupem České republiky do EU. Domácí chov prasat poklesl o více než 70% a farmy, které se jím léta zabývaly, musely ve velké většině s chovem skončit, protože z nejrůznějších důvodů nemohly dováženému vepřovému konkurovat.

Přeštické černostrakaté prase muselo být v roce 1996 jako ohrožený druh zařazeno do programu ochrany našich národních genetických zdrojů. Několik podniků v oblasti jeho tradičního chovu na Přešticku, Tachovsku a Kralovicku za pomoci dotací udržovalo jeho stavy na minimálním počtu, nutném pro zachování plemene, tj. asi 400 plemenných prasnic a 40 kanců. V současné době z podniků, které přeštíka chovaly, zbyly jen čtyři stateční. Byl sice zahájen krizový plán - záchranný chov ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi, ale k trvalému řešení do budoucna vede jediná cesta, kterou charakterizuje heslo: Zachráníte nás tím, že nás budete jíst.

Vepřové je u nás nejkonzumovanějším masem, každý včetně kojenců sní ročně asi 45 kg vepřového. Nadějí pro přeštíka je informovaný spotřebitel, který se nespokojí s anonymním kusem masa, byť čistě opracovaným a úhledně zabaleným. Masem, které je sice zdravě libové, ale ve výsledku suché jako dříví. Mediálně propírané skandály s dovozem závadného masa vedly část spotřebitelů k zamyšlení a návratu k selskému rozumu. A tak naštěstí v poslední době roste počet těch, kteří si raději dojdou pro čerstvé maso ke svému řezníkovi. Ten zpravidla zná farmáře, od kterého maso kupuje a může důvěřovat jeho způsobu chovu. Maso dovede správně zpracovat a nezřídka přidá dobrou radu, jak si máme vepřové doma připravit. Návrat přeštíka na tradičně hospodařící farmy, na pulty řeznictví a na stůl spotřebitele, je návratem k lepší kvalitě života.

Kam dál? Grilované sele či prase, připravené dle naší vlastní receptury.


Občerstvení u Chasníka Beranových 65 Praha Letňany, 19900

Pro zvyšování vaší spokojenosti využívá náš web soubory cookies, které slouží k měření funkčnosti, poskytování služeb a k provozu reklamy. Používáním webu souhlasíte s využíváním cookies. OK